2002

V létě roku 2002 vyrazil Kuba Ryba s kamarády na čundr. Cestou se zastavili v Jihlavě – Antonínově Dole, kde měl Kuba kamarádku Gábinu. Rozhodli se přespat nedaleko ní v lese a Gábina jim slíbila, že večer přinese něco k jídlu, protože už kluci všechno snědli.

U ohně se mezitím Kuba rozpovídal o nápadu založit pop-punkovou kapelu ve stylu Blink-182, Sum 41 nebo Good Charlotte – kapelu, se kterou by si chtěl hlavně užívat život, jezdit na párty, balit holky a hrát koncerty. A právě tam se s kamarády rozhodli, že takovou kapelu založí.

Gábina ale dorazila až později a omlouvala se, že se ještě s mámou dívala na pořad Banánové rybičky Haliny Pawlowské. Kuba v té době četl Salingerova Kdo chytá v žitě a právě ten den narazil na povídku Den jako stvořený pro banánové rybičky. Banánové rybičky byly najednou úplně všude – a tak přišel nápad, že se nová kapela bude jmenovat Banánový Rybičky.

Kluci si domluvili první zkoušku za čtrnáct dní. Když ale nastal den D, dorazil z celé party pouze Kuba. Bylo jasné, že tudy cesta nepovede.

Kuba tedy začal hledat spoluhráče jinde. O prázdninách si sehnal číslo na pevnou linku Ondry Štorka, kterého předtím viděl hrát na školní akademii Církevního gymnázia. Když zavolal k Štorkům domů, telefon zvedla Ondrova maminka. Ondra prý není doma, protože je v Německu na brigádě a „kastruje prasata“.

Kuba jí nechal svoje číslo k nim domů na pevnou linku s prosbou, aby se Ondra ozval. Neozval se. Kuba zavolal znovu. A potom ještě jednou. Nakonec ho prostě uhnal.

Zároveň si zpětně uvědomil, že když chodil ze školy kolem Ondrova baráku, často ze sklepa slýchával bubnování. Tehdy vůbec netušil, že právě Ondra tam za zdí pravidelně mlátí do bicích.

Druhého spoluhráče, Petra Lebedu, znal Kuba z Lidové školy umění, kam oba nějaký čas chodili, než je odtud vyhodili. Jenže Kuba tehdy neměl na Petra telefonní číslo, a tak na něj začal čekat každý den před průmyslovkou.

Navíc měl Kuba dlouhé vlasy, nosil dlouhý kožený kabát a pořád se vyptával, kdy Petr půjde ze školy. Petr se to nějak dozvěděl a situaci si vyložil po svém – myslel si, že mu Kuba chce rozbít držku. A tak začal školu raději obcházet z druhé strany.

Nakonec se ale ukázalo, že Kuba po něm nechce rvačku, nýbrž spolupráci v nové kapele.

První skutečná zkouška proběhla 1. listopadu 2002. Nikdo z kluků nechtěl zpívat, takže mikrofon nakonec zůstal Kubovi, přestože původně chtěl hrát hlavně na basu.

Ondra navíc hned po první zkoušce prohlásil, že ho to vlastně vůbec nebaví, protože hraje death metal, a že si mají raději začít hledat nového bubeníka.

A pak už to šlo rychle.

22. listopadu 2002, přesně v den, kdy se kapela podle pozdějšího oficiálního datování založila, odehráli první koncert v kutnohorském klubu Česká 1.

A krátce nato vzniklo první CD – Taková normální kapela.