2007

Rok 2007 byl hlavně o koncertování.

Někdy se hrály i tři nebo čtyři koncerty týdně. Na hotely samozřejmě nebyly peníze, takže se po koncertech dělaly takzvané výsadky – kluci museli někoho po koncertě sbalit a u něj přespat.

Ráno se všichni zase nějak sešli a jelo se dál.

Takhle vypadalo profesionální muzikantské živobytí v podání Rybiček 48.

Koncertovalo se hlavně po klubech, kde většinou hrály tři nebo čtyři kapely za večer. Lidí ještě nechodily žádné davy, ale postupně jich přibývalo a začínalo být znát, že lidi chodí přímo na Rybičky 48.

Kapela už si díky tomu mohla dovolit postavit vlastní turné s předkapelou a začínala si budovat svoje publikum.

V létě se kluci zavřeli na chatě a začali připravovat materiál na další desku. Nahráli spoustu nových věcí, ze kterých potom vybrali finální písničky.

S nimi se následně přesunuli do studia Zdeňka Šikýře, kde prakticky měsíc žili a desku nahrávali.

A právě ze studia vznikla jedna historka, která docela dobře vystihuje, jak tehdy kapela fungovala.

Ondra Štorek ve studiu přespával. Jednou večer se šel projít nebo na večeři, a když se vrátil, bylo studio zabouchnuté a zamčené.

Uvnitř zrovna Matěj Homola z Wohnoutu míchal muziku a měl na uších sluchátka, takže vůbec neslyšel, jak Ondra klepe na dveře.

Ondrovi bylo blbý v noci budit Zdeňka Šikýře, a navíc měl nejspíš vybitý telefon, takže mu nezbylo nic jiného než si lehnout na rohožku před studiem a počkat do rána.

Bylo někdy v listopadu, venku byla hrozná kosa, a ráno ho tam Matěj našel.

Rok 2007 tak byl hlavně o tom, že se z kapely pomalu stával skutečný koncertní stroj.

Pořád žádný luxus – výsadky, kluby, spaní, kde se dalo, a stovky kilometrů v autě.

Ale lidí přibývalo a Rybičky začínaly mít svoje vlastní publikum.